Abhanga 625
When worldly suffering becomes unbearable, admit it openly, seek the company of those further along the path, and ask, without pretending to be composed, for God to come close.
The verse
आतां मी न पडें सायासीं । संसारदुःखाचिये पाशीं । शरण रिघेन संतांसी । ठाव पायांपाशीं मागेन त्यां ॥१॥ न कळे संचित होतें काय । कोण्या पुण्यें तुझे लाधती पाय । आतां मज न विसंबें माय । मोकलूनि धाय विनवीतसें ॥२॥ बहुत जाचलों संसारें । मोहमायाजाळाच्या विखारें । त्रिगुण येतील लहरें । तेणें दुःखें थोरें आक्रंदलों ॥३॥ आणीक दुःखें सांगों मी किती । सकळ संसारिस्थती । न साहे पाषाण फुटती । भय चित्ति कांप भरलासे ॥४॥ आतां मज न साहवे सर्वथा । संसारगंधीची हे वार्ता । जालों वेडा असोनि जाणता । पावें अनंता तुका म्हणे ॥५॥
Literal translation
Won't fall sāyāsa — samsāra-duḥkha pāśa — śaraṇa saints — ṭhāva feet. Samcita unknown — what puṇya — Your feet — don't release, māy — mōkalūnī dhāya — beg. Samsāra wearied — mōha-māyā poison — tri-guṇa waves — duḥkha ākranda. How-many duḥkha? — all samsāra — pāṣāṇa breaks — bhaya cāmpa citta. Samsāra-fragrance tale — became vēḍā jāṇatā — come Anamta, Tuka says.
मराठी: आतां मी न पडें सायासीं — संसारदुःखाचिये पाशीं — शरण रिघेन संतांसी — ठाव पायांपाशीं मागेन त्यां. न कळे संचित होतें काय — कोण्या पुण्यें तुझे लाधती पाय — आतां मज न विसंबें माय — मोकलूनि धाय विनवीतसें. बहुत जाचलों संसारें — मोहमायाजाळाच्या विखारें — त्रिगुण येतील लहरें — तेणें दुःखें थोरें आक्रंदलों. आणीक दुःखें सांगों मी किती — सकळ संसारिस्थती — न साहे पाषाण फुटती — भय चित्ति कांप भरलासे. आतां मज न साहवे सर्वथा — संसारगंधीची हे वार्ता — जालों वेडा असोनि जाणता. तुकाराम म्हणतां — पावें अनंता.
Word-by-word gloss
| Marathi | Meaning |
|---|---|
| आतां मी न पडें सायासीं | "won't fall in sāyāsa" |
| संसारदुःखाचिये पाशीं | "samsāra-duḥkha pāśa" |
| शरण रिघेन संतांसी | "śaraṇa to saints" |
| ठाव पायांपाशीं मागेन | "ṭhāva at feet" |
| न कळे संचित होतें काय | "samcita unknown" |
| कोण्या पुण्यें तुझे लाधती पाय | "by which puṇya — Your feet found" |
| आतां मज न विसंबें माय | "don't release, māy" |
| मोकलूनि धाय विनवीतसें | "mōkalūnī dhāya — beg" |
| बहुत जाचलों संसारें | "samsāra — wearied" |
| मोहमायाजाळाच्या विखारें | "mōha-māyā-jāḷa poison" |
| त्रिगुण येतील लहरें | "tri-guṇa — waves" |
| दुःखें थोरें आक्रंदलों | "duḥkha — ākranda" |
| आणीक दुःखें सांगों मी किती | "how-many duḥkha?" |
| सकळ संसारिस्थती | "all samsāra-state" |
| न साहे पाषाण फुटती | "pāṣāṇa can't bear — break" |
| भय चित्ति कांप भरलासे | "bhaya — citta — cāmpa" |
| संसारगंधीची हे वार्ता | "samsāra-fragrance tale" |
| जालों वेडा असोनि जाणता | "vēḍā — though jāṇatā" |
| पावें अनंता तुका म्हणे | "come Anamta, Tuka says" |
What it means
A won't-fall-into-samsāra-pāśa-saint-refuge-Anamta abhang. Five-verse refuge-and-petition register. Five claims:
-
आतां मी न पडें सायासीं — opening: won't fall sāyāsa; samsāra-duḥkha pāśa; śaraṇa to saints; ṭhāva at feet. Refuse-samsāra-go-to-saints.
-
न कळे संचित होतें काय — unknown-puṇya: what samcita? — by which puṇya found Your feet — don't release, māy — mōkalūnī dhāya (weep-aloud) beg. Unknown-merit-now-don't-release.
-
बहुत जाचलों संसारें — samsāra-distress: samsāra wearied; mōha-māyā-jāḷa poison; tri-guṇa waves; duḥkha ākranda. Tri-guṇa-waves-ākranda.
-
आणीक दुःखें सांगों मी किती — pāṣāṇa-breaks: how-many duḥkha? — all samsāra; pāṣāṇa can't-bear-breaks; bhaya cāmpa citta. Stone-can't-bear-this.
-
आतां मज न साहवे सर्वथा — closing: utterly can't bear — samsāra-fragrance tale; became vēḍā though jāṇatā (knower); come Anamta. Knower-became-mad-Anamta-come.
[T]
For someone today
This verse is the raw cry of someone who has finally had enough of being tossed around by worldly life's ups and downs. He decides to stop struggling alone and instead seek refuge among people further along the path, the saints, begging to be held close and not let go. He admits he doesn't know what merit brought him this far, but he clings to it anyway, weeping openly rather than pretending to be composed. Even though he is knowledgeable, he confesses to feeling overwhelmed, almost undone, by suffering heavier than a stone could bear, and simply asks God to come to him.
मराठी: ही ओवी अशा माणसाची तळमळ आहे ज्याला संसारातल्या चढ-उतारांनी अगदी थकवलं आहे. तो एकट्याने झगडणं थांबवायचं ठरवतो आणि त्याऐवजी वाटेवर पुढे गेलेल्या संतांचा आधार घेतो, त्यांच्याजवळ आसरा मागतो. आपल्याला इथवर कशामुळे पोहोचवलं हे त्याला माहीतही नाही, तरी तो ते घट्ट धरून ठेवतो आणि उघडपणे रडतो, शांत राहण्याचा आव आणत नाही. जाणकार असूनही तो कबूल करतो की दुःखाचं ओझं दगडालाही सहन होणार नाही इतकं जड झालं आहे, आणि तो फक्त एवढंच मागतो की देवाने त्याच्याजवळ यावं.
Where this applies
- Won't fall samsāra-pāśa. Refuse-decision.
- Saint-refuge. Right-place.
- Tri-guṇa waves. Distress.
- Vēḍā jāṇatā—Anamta. Paradox-petition.